Likvidaci ekologických škod v zahraničí hradí zásadně původce

Likvidaci ekologických škod v zahraničí zásadně platí ten, kdo je způsobil, nikoli automaticky stát nebo místní obyvatelé. Princip „znečišťovatel platí“ je základem evropského i mezinárodního práva životního prostředí. V praxi ale cesta k úhradě vede přes soudy, pojištění a často i přes tolerance úřadů. Pět častých omylů ukazuje, kde se představa a skutečnost rozcházejí.

Omyl: stát zaplatí všechno

Stát zasahuje, když hrozí akutní nebezpečí, třeba při havárii tankeru nebo úniku chemikálií, a často zálohuje první náklady. Právo na náhradu pak vymáhá po původci. Pokud ale původce zanikl, nemá peníze nebo je nelze dohledat, nese výdaje veřejný rozpočet, a tedy daňoví poplatníci. Proto se ve stále více zemích vyžaduje, aby firmy v rizikových odvětvích měly pojištění nebo finanční garanci. V EU upravuje odpovědnost za ekologické škody směrnice o environmentální odpovědnosti, kterou členské státy promítly do svých zákonů.

Omyl: pojištění pokryje jakoukoli škodu

Pojištění odpovědnosti kryje náhlé a nahodilé události, například únik při nehodě, ale často vylučuje dlouhodobé znečišťování. Platí také limity a spoluúčast. Škoda vzniklá postupně, například úniky z nádrže pod zemí, se může dostat mimo krytí. Firmy proto doplňují speciální ekologické pojištění. Pro jednotlivce, který na cestách způsobí malou škodu, třeba rozlití oleje z vozidla, platí obvyklé pojištění odpovědnosti u občanského nebo auto pojištění. Podmínky si ověřte předem.

Omyl: za hranicí platí stejná pravidla jako doma

Každá země má vlastní právo i úřady a postup se liší. Soud rozhodne podle místa, kde škoda vznikla, nebo podle smlouvy, pokud ji strany sjednaly. Mezinárodní úmluvy upravují vybrané případy, například znečištění ropou z lodí. Škoda způsobená českou firmou v jiném státě se tedy posoudí podle tamních zákonů a firma musí počítat s cizími soudy, jazykem a lhůtami. Promlčecí doby jsou kratší, než se čeká, proto s uplatněním nároku nečekejte.

Omyl: turisté a malé firmy se tohoto netýkají

Pokud zdroj znečištění vznikne při činnosti firmy nebo jednotlivce, odpovídá se za něj. Jachtař, který vypustí odpad do přírodní rezervace, ale i organizátor akce, který nechá odpad v chráněném území, může dostat pokutu a povinnost nápravy. Zákaz platí i pro vstup do chráněných území se zvláštními pravidly. Ceny pokut a úhrad se stanovují podle místních předpisů.

Co platí: dokumentace, dohoda, náprava

Po vzniku škody je důležité zdokumentovat rozsah a příčinu: fotografie, měření, svědectví a záznamy úřadů. Společnosti mají povinnost škodu oznámit a zahájit nápravná opatření. Praxe ukazuje, že nejrychleji se věc vyřeší dohodou s úřadem o plánu sanace. Soudní spor trvá roky. Pro vyčíslení se používají znalecké posudky, které zahrnují náklady na obnovu i na dlouhodobé sledování lokality.

Omyl: když škoda zmizí z očí, zmizela i z účtů

Znečištění se často neprojeví hned. Ropná skvrna se rozptýlí, ale usazeniny v půdě nebo ve vodě působí roky a jejich dopady se vyčíslují později. Právo s tím počítá: nárok na náhradu může vzniknout i po delší době, pokud se příčina prokáže, i když lhůty jsou omezené. Proto firmy v rizikových oborech uchovávají dokumentaci po celá desetiletí a vytvářejí rezervy na budoucí sanace. Příkladem jsou staré průmyslové areály, kde dnešní vlastník řeší dědictví po předchozích provozech. Ten, kdo areál kupuje, si má nechat udělat analýzu zátěže území, jinak může zdědit povinnost úklidu.

Kdo vymáhá náhradu a jak dlouho to trvá

Nárok uplatňuje příslušný úřad, zpravidla ministerstvo nebo inspekce životního prostředí dané země, někdy i organizace na ochranu přírody či postižení vlastníci. Prvním krokem je zjištění původce a rozsahu škody. Následuje výzva k nápravě a jednání o plánu sanace. Pokud se strany neshodnou, rozhoduje soud. Řízení s mezinárodním prvkem trvá často roky, protože se řeší příslušnost soudů, překlady a uznání rozsudků. Stát proto obvykle nejdřív zajistí nejnaléhavější opatření a teprve potom hledá, kdo ponese náklady.

Česká firma, která pracuje v zahraničí, by měla před zahájením projektu zjistit místní předpisy o životním prostředí, vyžádat si potřebná povolení a sjednat pojištění odpovědnosti s územním rozsahem, který pokrývá danou zemi. Ve smlouvách s dodavateli se vyplatí vymezit, kdo odpovídá za odpady a havárie. Organizátoři akcí v přírodě, například závodů nebo expedic, dostávají od úřadů podmínky včetně povinnosti odvézt odpad. Porušení se trestá pokutou a nezřídka i zákazem další akce na stejném místě.

Časté otázky

Odpovídá česká firma za škodu způsobenou v jiné zemi?

Ano, pokud ji způsobila ona nebo její pobočka. Posuzuje se podle práva země, kde škoda vznikla, a podle sjednaných smluv. Poraďte se s právníkem, který zná mezinárodní prostředí.

Může se vlastník pozemku bránit, když mu cizí znečištění poškodí pozemek?

Může, a to žalobou o náhradu škody a požadavkem na nápravu. Rozhodují důkazy o příčině, proto uschovejte fotografie a posudky, hned jak škodu zjistíte.

Platí za ekologickou škodu i obyčejný turista?

Platí, pokud ji zavinil. Většinou jde o pokuty a povinnost uklidit, vážné poškození chráněné přírody vede ke vyšším sankcím. Pomáhá základní pojištění odpovědnosti.

Můj tip: Doporučila bych před odjezdem do zahraničí zkontrolovat, zda vaše pojištění odpovědnosti platí i v cizině a jaký má limit. Ptát se je zdarma, zatímco řešení škody po události bývá dlouhé a drahé.

Zdroje

• Ministerstvo životního prostředí ČR
• Česká inspekce životního prostředí
• Evropská komise, oblast životního prostředí